Příprava stezky odvahy, zápisek z akce

Stáhnout jako PDF autor: Johny, archiv, dne 24.6.2012


Jednoho dne se mě Jirka zeptal, zda se přijedu podívat na TP fest, případně zda pomohu s noční stezkou odvahy pro jeho šestou třídu. Ačkoliv jsem moc netušil co TP Fest je, pozvání jsem přijal a asi s hodinovým zpožděním jsem na akci skutečně dorazil. Zjistil jsem, že jde o prezentaci třídních projektů. Každá třída si připravila vystoupení, případně natočila krátký film. Ačkoliv technická kvalita videa byla občas podprůměrná, příběh a vtip se nedal upřít. Jeden krátký film s tématem výletu do džungle a přepadení kanibaly mě doslova okouzlil. Doplnit ještě pár speciálních efektů, občas stabilizovat obraz, tak Avatar bude mít konkurenta! Fakt pecka ;-).

Příprava na noční bojovku!

Stará kotelna s Azibem, bojujícíma dětma a hromadou lidských kostí

Když akce skončila, začali jsme rychle plánovat noční bojovku a grilování, které Jirka slíbil jeho bývalé třídě na závěr školního roku. Vše bylo domluvené, děti po akci ve škole přespí.

Bylo nutné vymyslet trasu. Původně jsme chtěli děti poslat na zříceninu hradu, která je asi 200 metrů za školní budovou. Bohužel, na zříceninu se šlo blbě, ze školní zahrady to nešlo, muselo by se lézt přez zeď. Jít centrem města a pěšinkou na hrad také nešlo – hrozilo, že by holky potkal nějaký místní pobuda v podnapilém stavu. Finální trasa vedla z prvního stupně školy přes náměstí na stupeň druhý, dále přes zahradu do starého sklepa, do kotelny a na školní hřiště.

Rychle jsme jeli k Jirkovi pro všechno potřebné vybavení. Po chvilce nakládání nám ale došlo, že musíme jet i ke mně domů pro další rekvizity, 40 Km po D1 byla slast, ale přežilo se to.

Doma mám totiž plno super věcí, které byly jako stvořené k noční bojovce. Jeli jsme pro dvě makety egyptských mumií, výrobník divadelní nízkoúrovňové mlhy a barevná RGB světla. Během cesty jsme měli malý brainstorming na téma příběhu bojovky. Přišlo nám fádní děti pouze děsit na trase označené svíčkami. Nutností se stal nákup tří vepřových srdcí.

Přikládám příběh, ať to dává smysl.

„V dobách dávných, v starověkém Egyptě žil člověk jménem Azibo. Jeho touha po bohatství byla tak veliká, že se neštítil nejhoršího, znesvěcení místa věčného odpočinku. Hrobů samotných faraonů. Faraon byl vždy před smrtí mumifikován – jeho orgány byly umístěné do nádob, jeho tělo bylo naplněné solí a namazané tak, aby postupně vyschlo a nedošlo k jeho poškození. Protože lid v té době věřil v posmrtný život, bylo běžné že do hrobky dávali spoustu drahých darů, zlata, šperků.

V té době žil u Azibo, vykradač hrobů. Před uzavřením hrobky do ní vždy vnikl a dary odnášel.

Toto jednání nakonec ukončil zásah bohů, Azibo byl uvězněn v hrobce a uvrhnut k věčnému požírání masa faraonů. Bohužel, faraon který se stal obětí Aziba byl zneuctěn a odsouzen k strádání v posmrtném životě. Pouze probodnutí faraonova srdce na posvátném místě mohlo vše ukončit! Protože srdce bylo jediným orgánem, který Azibo nemohl sníst, musel ho bedlivě střežit.

Protože měl Azibo stále hlad, hrozilo že zabije a sní každého, kdo se faraonovo srdce pokusí získat. Jediné, co na Aziba platilo bylo polití vodou. V Egyptě byl vody nedostatek a kontakt s vodou Aziba vždy omráčil.“

Super, naložené auto už parkuje u školy a my se naplno věnujeme přípravě. Roznášíme rekvizity, kabinet biologie nám poskytl řadu lebek a kostí, vše gumové, nicméně věrné! Jirka bude hrát Aziba, já budu mnich který na náměstí pohlídá bezpečí dětí, další přizvaný kamarád Martin bude nestvůru ve školní budově.

Je 18 hodin, u školy už jsou první děti. Dorazilo jich celkem devět, jeden kluk a kopa holek, pár potvrzených účastníků nakonec nepřišlo. Dorazila i Petra, zástupkyně ředitele. Na zahrádce zakládáme oheň a opékáme buřty. Večer je ve znamení různého povídání, pojídání dobrot od maminek a blbnutí na trávě. Pomalu se dělá tma a je jasné, že akce začne záhy. Dětem pouštíme horor, který má navodit vhodnou atmosféru.

Zatímco se děti dívají, my horečně dolaďujeme příběh a jdeme do terénu. Rozmístíme mapky, svíčky, zapneme výrobník mlhy, zapojíme ozvučení které vyluzuje strašidelné zvuky.

Ve školním sklepení jsou místa, kde je vidět místy něco, co připomíná hradby hradu, který škola nejspíš částečně pohřbila. Na první zastávce je připravena mumie, ve výklenku je lidská lebka se vzkazem a kelímek s vodou. Tím to teprve začíná!

Další zastávka je místem, kde mají děti potkat Aziba. Jedná se o starou, nepoužívanou školní kotelnu, která obsahuje pozůstatek podpůrné konstrukce pro kotel. Lávky pro zásobování kotle uhlím, schodiště a všemožný nepořádek.

V rohu místnosti je díra do stěny, na první pohled jak z filmu vetřelec – čistý kulatý průraz. Dál pokračuje asi metr vysoká chodba kterou příčně protíná něco, co vypadá jako stará, částečně zavalená kanalizace. Ano, toto je správné místo kde bude připravené faraonovo srdce! Do místnosti ještě dáváme mapku s cestou k oltáři, kam děti musí srdce odnést.

Strašidelné okno s lidskou lebkou

Strašidelné okno s lidkou lebkou a zadáním úkolu

Komůrku osvítíme rudě červeným světlem, ke vstupu dáme pochodeň s mumií a po podlaze rozmístíme lidské kosti. Aby děti měli vzpomínku, do rohu na stativ dávám foťák, do druhého rohu blesk. Vše je bezdrátově propojené se spouští, která dokáže scénu zachytit, ovládání tiskne v ruce samotný Azibo!

Posledním stanovištěm je hřiště, pro nás plní funkci oltáře! Dvě louče, uprostřed zlatý pohár a velká bodná zbraň.

Vše může začít!

Po nějaké době bojovka skončila a dětem se opravdu líbila. Nikdo neměl žádné velké problémy, nicméně strach se často maskoval za občas až hysterický smích. Dokopat děti ke vstupu do sklepa nebylo často snadné, já jako „hodný“ mnich musel ukazovat, postrkovat… bylo to o nervy. Trasa dlouhá maximálně pár stovek metrů trvala klidně i 40 minut!

lidské kosti

Rozmazaná fotka s Lebkami ze školního kabinetu!

Unavení jsme nakonec usnuli někdy kolem 4–5 hodiny ranní.

Kolem desáté hodiny ranní nás uvítala zase Petra, všem nám přinesla snídani – voňavé koblížky, uvařila čaj. Hodinku jsme ještě vyprávěli o bojovce, barvitě líčili dojmy. Děti nám pak pomohli uklidit všechno vybavení, odnést vše do auta. Nezapomělo se ani na pár „morbidních“ skupinovek kde děti se zájmem pózují s kostmi, mumiemi a srdcem!

Fotky holek s hromadou lidských kostí

Fotky holek s hromadou lidských kostí

Na závěr jen uvedu, že srdce skončila jako pochoutka pro psy, žádná mumie nebyla zraněná a děti se spokojeně rozešly do svých domovů.

Podívejte se na fotky, snad zaujmou!

Připojená fotogalerie: 2012/2012_07_01_Bojovka_ZS_Ricany/
Podobné články:

Štítky tohoto článku:

 


 
Diskuze: Příprava stezky odvahy, zápisek z akce
Vaše jméno (povinné)
Váš email (nebude zveřejněn, povinný)
WEB (bude zveřejněn, pište s http://)
Text vzkazu:
Kolik je 3×2? (ochrana proti spamu)
 
[CNW:Counter]